Pět zastávek
Valtice → Brno → Vídeň → Bratislava → Budapešť
Tohle je literární příběh fiktivní Zuzky z Valtic, ne skutečný cestovní záznam. V hlavě si skládám mapu z kolejí, silnic a vodních cest. Vlak, autobus a loď jsou tři různé rytmy putování; tahle první etapa je nechává otevřené, jako možnosti dalších cest.
Ve Valticích začíná každá dálka něčím docela blízkým: známým směrem, posledním pohledem zpátky a batohem, který najednou připomíná celý můj malý svět. V téhle vymyšlené chvíli ještě nikam nespěchám. Nechávám si v kapse trochu domova a vykračuji k prvnímu jménu na mapě.
Brno je v mém příběhu první změnou měřítka. Mapa se rozšiřuje a já si představuji, jak se město skládá z příchodů a odchodů, z kroků, které se na okamžik potkají a zase zmizí. Batoh na zádech mi připomíná, že cesta nemusí být rychlá, aby vedla dál.
Ve Vídni si vymýšlím tiché pozorování: město jako stránku, kterou není nutné přečíst celou najednou. Stačí sledovat, jak se v představách míjí cesta po kolejích, silnici a voda. Každý způsob má svůj vlastní čas a já si zkouším přizpůsobit krok právě tomu, který přijde.
Bratislava je další zastávkou v trase, ne tečkou za putováním. Představuji si, jak se v jednom pohledu potkává pevná zem s představou řeky a jak člověk může být zároveň na místě i na cestě. Nechávám tuhle kapitolu otevřenou, protože mapa ještě nekončí.
Do Budapešti v tomhle vymyšleném příběhu přijíždím s pocitem, že první etapa není závodní čára, ale záložka mezi stránkami. Vlak, autobus i loď zůstávají součástí širšího rámce cesty — možnostmi, jak se svět může přibližovat po kolejích, po silnici nebo po vodě. Batoh je pořád stejný; příběh kolem něj se teprve otevírá.
Tady první etapa končí a další zápisy zatím nepřidávám. Tato stránka vypráví pouze zadanou fiktivní trasu v pořadí Valtice, Brno, Vídeň, Bratislava a Budapešť.